Úplně jinej level přátelství

12. září 2017 v 15:01 |  Random články
Oni dobře věděli, proč hurikán pojmenovali Irma. Prostě eufemismus pro nelítostnou krvavou spoušť.

"Ve státech řádí Irma, tady na Irma svátek. No, ani já nezůstala pozadu."

"Má cenu říkat, že jsme dvě?"

Tolik k synchronizovaným periodám s ex od O. Daří se nám nepravidelně krvácet ve stejných dnech už dýl než rok, naše přátelství dosáhlo úplně jinýho stupně.


"Hele dorazím tak do půl hodiny, čekala jsem, až mi zabere ibalgin."

"Á, tak moje krámy čekaly asi na tvoje."

"Tvl, já se snad ještě zeptám H., jestli to taky nemá, už jsme tři."


"Tak já se zas vymykám, měla jsem to mít až ve středu, ale asi stresem to přišlo dřív. Najela jsem na tzv. štafetový model. Já skončim, a vy všechny začnete. Cool.
Manche führen, manche fogen.
Nemůžu uvěřit, že jsem právě použila text od Rammsteinů, abych popsala menstruační situaci v naší crew."

Ani já ne.

"Myslím, že tohle jde na blog."


A tak se stalo.
 

Stejně skončím v pekle

1. září 2017 v 11:13 |  Random články
Seznamování na Badoo je stejně zvláštní věc, každou chvíli se o sobě dozvím, jaká bych měla bejt a jaká bych bejt neměla, abych si někoho našla. A to vše od lidí, kteří tam visí tak nějak stejně, jako tam visím já. Věrohodnej zdroj vztahových rad. Jsem moc náročná. Jsem moc neslušná. Jsem moc cynická. A stejně umřu sama. Já jim to bolavý ego po odmítnutí snad příště pofoukám.

Dostala jsem srdíčko od jednoho týpka. Věděla jsem, o koho šlo, srdíčko jsem vrátila. Protože když se chce seznámit někdo, kdo je zadanej a ještě víte, s kym chodí, zavání skandálem. Pojď mi, nízkej pude, jdem na to.

Nic nenapsal, ale pořád jsem viděla, že mi chodí na profil. No do háje, tohle není zábava! "Mohu ti nabídnout zvýhodněný vstupný na profil?" A konverzace započala. "Mám takovou netypickou prosbu, můžu?" Trojka? Nebo chceš někoho, kdo se bude dívat? Ven s tím!

"Mojí přítelkyni se líbí tvoje malby, měla by zájem se setkat." Ach jo, loučím se se svou skandáluchtivou částí osobnosti. Poděkovala jsem a napsala, že jeho přítelkyni znám, je to sestra mojí kamarádky. A taky bejvalka mýho kamaráda, představil nás a několikrát jsme se viděly. Nedomyslela jsem, že tohle odhalení povede k otázce. "Z. se ptala, jak víš, že jsme spolu?" Protože jsem ohavnej stalker, proto. "Někdo z našich společných přátel asi něco lajknul, tak jsem si zastalkovala na profilu, nic hroznýho, dokud to nenapíšeš."


A tak jedinej člověk, se kterym si tam mám co říct, je zadanej týpek od kámošový ex. Asi vztahoví guru z Badoo nakonec měli pravdu. Jsem náročná, ale standardy snižovat nehodlám.

GTA IRL

28. srpna 2017 v 13:07 |  Random články
Je to doma, teda v peněžence. Ne peníze, ale řidičák. Ta kartička, která mi konečně pomůže k tomu, že nebudu vypadat jako úplnej magor, když nebudu ve společnosti chtít pít. Já totiž řídím. Se s tim smiř.

Jen skoro měsíc trvalo, že se mi dostaly do rukou papíry od komisaře. Doma jsem se nadšeně vrhla na obálku. "Co to kur…?" Vytahuju zmuchlanej papír, kterej má červenou fixou opravený údaje a datum první zkoušky je na prasáka škrtlý a přepsaný datem druhýho pokusu. Chybí už jen kolečko od kafe.

"Vem si na magistrát kameru, chci vidět výraz ženský za přepážkou, až jí to dáš." Já snad radši ne.

K mýmu údivu se netvářila nijak. Vzala bez poznámek tenhle papír i mou asi deset let starou fotku a tím to haslo. O dva tejdny pozdějc jsem mohla začít legálně jezdit po silnicích a méně legálně po chodnících.

Jenže mně se nechce. Vůbec. Ale jsem statečná, takže si půjčuju auto a O. má svýho osobního řidiče. "Vždyť řídíš fakt dobře." "Jo? Mi přijde, že je to hrozný. Jak jezdila na začátku H.?" "Bylo to asi podobný, jako když se já snažim tancovat." "OK, jezdím dobře, budu si to pamatovat."

"Tyjo, neskočila mi tam jednička místo trojky?" "Ne, neboj." Povoluju spojku, prudký zpomalení. "Tak ti pěkně děkuju za odbornou pomoc." Instruktorova rada, když to jde ztuha, nemám to tam rvát, tady nejde využít, protože tady v tom autě jde ztuha všechno. A brzda reaguje až na podlaze. Nikdy jsem se necítila bezpečněji. Periferním viděním sleduji, jak se O. snaží brzdit se mnou.

Ve městě máme křižovatku, která je vyhlášená. Nejhorší křižovatka, autoškoláci straší a tím vlastně ta legenda žije, i když na ní není nic moc pravdy. Normální křižovatka, semafory, pohoda. Ale můj instruktor mě přes ni nikdy nevzal. Vzala jsem se přes ni až sama. A ano, chcíplo mi to. Stála jsem jak úplnej debil v prostředku křižovatky a nebyla schopná nastartovat, protože kdykoli mi to chcíplo v autoškole, nastartoval on. Bojím se nervózního houkání, ale nikde se nic neděje. Stačí nemít na střeše nápis autoškola a hned jsou všichni tolerantnější. Nemělo by to bejt opačně?

"Jaj, to je mi lito. A dobrý nakonec, rozjela ses?"

"Ne, píšu ti z prostředka křižovatky."

Další články


Kam dál

Reklama