Moc normální?

20. listopadu 2018 v 14:14 |  Randění
Moc se toho neděje. S týpkem se stále vídáme, já se vždycky vyděsím, vyzvracím na něj moje obavy o tom, že mu nechci ublížit, ale že v tom nevidím budoucnost a pak se vídáme dál. Protože proč ne. A taky mě fyzicky fakt bere. Sex mě baví, sama jsem zapomněla, že se mi to kdysi stávalo běžně. A kdyby ho srazilo auto teď, byla bych i smutná.

Ostříhal si vlasy. Z účesu, kterej má polovina chlapů, kterým ještě neutekla vlasová linie na zátylek, si udělal účes po vzoru vikingů. Já si to nevybrala. Tak jsem mu z těch pár dlouhejch vlasů upletla něco, co by se dalo nazvat copánkem. Ještě, že u něj jeho bejvalá zapomněla tužídlo na vlasy, hodilo se.

"Budeme nejlepší kámošky?" "To až si upleteme a vyměníme náramky přátelství." Akorát je neumí plést, shame. "Naučím tě to, můžeme je plést spolu." "Nebo můžeme dělat zajímavější věci." "Hele, nenapadá mě nic zajímavějšího, než plést náramky s týpkem z Tinderu." "Zaplétat mu vlasy, třeba?" "Koupím ti gumičku s beruškou." "A co pak? Budeme si předčítat z deníčku a pořádat polonahé polštářové bitvy?" Works for me, I guess.

A taky, viděli jste tohle video? Měli byste.


Byli jsme v posteli a zatímco se snažil rozlousknout, jak mě udělat, jsem se na něj dlouze zahleděla a zakřičela BLINK MOTHERFUCKER. Hádám, že orgasmový rébus ještě chvilku počká.

Nějakým nedopatřením jsme spolu nestrávili jen noc, ale i celej následující den. "Nechceš přespat ještě dneska?" "Já se potřebuju doma vysrat, sorry."

Vždycky jsem byla romantická.
 

Další články


Kam dál

Reklama