Hlavně nepřestat věřit

11. května 2016 v 11:38 |  Randění
Objevila jsem další takovej fenomén, kterej mě provází už nehezky dlouho. Vždycky si někoho vyhlídnu, vypadá to, že sympatie jsou na obou stranách, druhej má snahu o komunikaci, vyjadřuje sympatie a pak už se nikdy neozve. Nikdy.

Smutný, že ani nedokážu spočítat, kolikrát se mi tohle stalo. U jednoho si to pamatuju teda přesně, protože iniciativu vyvinul on, začal mě líbat a podle toho, jak se mu zvětšily (nejen) zorničky, tak bych řekla, že jsem se mu nehnusila. Ještě když jsem odjížděla, tak psal, že to byla pecka. Říkali jsme si úchyle a úchylačko a fakt mi sednul. Jako kdybych mu dala na první schůzce, pochopila bych, že by se neozval, protože to je něco, co se nedělá, když chceš druhýho víc než jen osouložit. Vyprávěla jsem to celá skleslá mamce a ta to zabila větou: "Kdyby věděl, že dáváš na druhý, možná by se ozval." Dík mami za podporu, dík!


Jinej případ byl, když jsem na seznamce narazila na dlouhovlasýho, vysokýho a z velký části potetovanýho týpka. Hlavou mi proběhlo, že na něj fakt nemám. Nechla jsem to bejt. Po čase jsem ale nevydržela a rozhodla se napsat, zatímco jsem smolila zprávu, psal mi i on. Takže jsme si poslali zprávu ve stejnej čas. No zní to úplně osudově, ale ani hovno. Sešli jsme se a bylo to super, naši psi si rozuměli, já hodila držku o psa na asfalt jen jednou, idylka. A i poslouchal, co říkám, protože si pamatoval, kdy chodím na trénink a doprovodil mě tam. No nevyložili byste si to jako zájem? I dál se ozval, kdy si zopakujeme venčení. Domluvili jsme se a ten den ticho po pěšině. Psala jsem, co teda s tim venčením? Večer mi došla zpráva, že se omlouvá, ale že zapomněl, že má narozeniny a jel slavit k rodině. Ok, kdybych nevěděla, že je fakt má, myslela bych, že je to ta nejvíc random výmluva, co se dá vymyslet. A pak se už neozval. Napsal za půl roku. Jakože cože? Ale ok, stavil se ke mně na čaj a povídali jsme si, při odchodu mi dal pusu, a že se ozve, až se vrátí ze zahraničí, kam měl jet na nějakej tejden. A že tentokrát máme i s čoklem přijít my k němu. Je to asi půl roku. Čekám dodnes.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 11. května 2016 v 13:25 | Reagovat

Pecka!!!! :D

2 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 11. května 2016 v 13:26 | Reagovat

Nejsem moc dobrá ve vyjadřování povzbudivých reakcí a myslím, že tento blog byl založen spíš s cílem pobavit než získávat soucit :)Takže prostě čupr článek :)

3 Popelka Popelka | Web | 11. května 2016 v 15:29 | Reagovat

Znám to, ale taková ta situace, která se ti vryje pod kůži a vzpomeneš si na ni občas i po pár letech se mi v tomto ohledu stala (naštěstí) jenom jednou. Jela jsem autobusem a jeden kluk se po mě pořád díval, a jak to tak bývá, tak když se na tebe někdo pořád dívá, tak se potom díváš, jestli se dívá taky. Po chvíli jsme se začali oba usmívat a když jsme vystoupili na stejné zastávce, tak mě doběhl a chvíli jsme si zdvořilostně povídali. Pak jsem mu dala facebook, ale nikdy si mě nenašel... No, dodnes věřím, že to je jeho smůla :D

4 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 11. května 2016 v 15:34 | Reagovat

[2]: Tak tak,  nerada bych čtenáře chtěla rozesmutnit :D Děkuju :)

[3]: Soucítím! :D Jednou se mi teda stalo, že za mnou běžel kluk a když mě doběhl, tak se lekl a utekl zas zpět, to bylo úplné pohlazení mého ega :D

5 deweydumple deweydumple | Web | 11. května 2016 v 16:00 | Reagovat

Zivot na seznamkach proste takovyhle eskapady prinasi, co si budeme povidat :D jinak palec hore za mamku :D

6 hedd hedd | Web | 11. května 2016 v 16:04 | Reagovat

Ach ano, i já to znám.. Možná něco takového právě prožívám. Ale kdybychom se aspoň nebalili vzájemně! Když je iniciativa vyvíjena jen z jedné (naší) strany, dá se to skousnout, ale jakmile si člověk říká, že je vlastně "ruka v rukávě", všechno se to podělá. Ehm.

7 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 11. května 2016 v 17:55 | Reagovat

[5]: Asi mám bejt o kom taková drzá tlama... :D

[6]: Žejo! Posílám soucitné poplácání po rameni :))

8 akozetocomabyt akozetocomabyt | Web | 11. května 2016 v 20:13 | Reagovat

život je niekedy pekná sviňa :D

9 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 13. května 2016 v 13:53 | Reagovat

Někdy se to prostě tak sejde :P :)
Jsi prostě skvělá :) úžasně se tvé články čtou :)

10 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 14. května 2016 v 12:29 | Reagovat

[8]: To nemohu vyvrátit :D

[9]: Děkuju!! :) <3

11 Samička Samička | 18. května 2016 v 21:05 | Reagovat

No, trochu mě uklidňuje, že v tom aspoň nejsem sama...ale stejně, život je nefér :D

12 Jana Jana | E-mail | Web | 19. května 2016 v 10:40 | Reagovat

Mas rozkošný způsob vyjadřování :)

13 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 19. května 2016 v 11:22 | Reagovat

[12]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama