Hello reality...

30. září 2016 v 15:37 |  Deníky recepční
Dnes bych si pro vás připravila malý návod na to, jak se chovat k zaměstnanci, pokud chcete, aby o vás za vašimi zády (v lepším případě) mluvil jako o nehorázném kokotovi.

- Nechte nového zaměstnance zaučit svým stávajícím zaměstnancem, nestarejte se o nově příchozího pokud možno vůbec. Řekněte mu, že vše si má domlouvat s kolegou/kolegyní. V momentě, kdy je na směně poprvé sám (týden je dostačující doba na naučení), běžte ho pokárat. Za všechno. I za věci, které neví a vědět ani nemohl, neb mu to nikdo neřekl.

-"V kolik zítra?"

"Přijď v 7."

Pár minut před sedmou už na něj valte: "To ale nemůžete chodit tak pozdě, to přece musíte vědět."

- Sledujte ho přes kameru, každý jeho pohyb ohodnoťte zprávou ve Skypu, aby mu bylo jasné, že teď se již zajímáte.

- Reagujte na každý příchozí e-mail ještě dříve, než si ho stihne přečíst a urgujte.

- Pokud přijde netypická žádost klienta, řekněte mu, že to má nechat být. Nic mu nevysvětlujte, když taková žádost přijde podruhé, napište mu, že to ale přeci musí vědět. Větu zakončete smutným smajlíkem, aby zaměstnanec věděl, že jste opravdu zklamán.

- Řekněte mu, že kdyby si nevěděl rady, může kdykoli zavolat. Neberte mu telefony. Sledujte ho třeba na kameře a bavte se. A nebo jeďte pryč, v autě mu telefon zvedněte a řekněte mu, že to přece může zařídit i bez vás.

- Hned po návratu se ani neobtěžujte s pozdravem a začnete znovu kárat. "A ta světla vám tu svítí jak dlouho, co? A televize běží jako proč? Elektřina není zadarmo." To je ten správný tón k tomu, aby se první den nenásilně dozvěděl, že po desáté hodině se tyto věci vypínají a zastyděl se za to, že vás připravil o pár desítek halířů, které půjdou nenahrabanému ČEZu.

- Plaťte ho velmi podprůměrně. Demotivujte ho tím, že nebude mít ani jeden zaměstnanecký benefit.



A to jsem se tam fakt těšila. Dokud jsem tam byla na dobrý slovo, byl super příjemnej. Stačilo podepsat smlouvu a mód manželka-mi-doma-nedovolí-vybrat-ani-toaleťák-proto-se-vozím-po-druhých byl plně aktivován. Intenzivně hledám dál a v následujících dnech se optám, zdali je s mou rychlostí zaučování nějak výrazně nespokojen. Pokud odpoví negativně, připomenu mu, že zkušební doba je tam pro obě strany. Řekněme ale, že je to dobrá motivace k tomu, abych makala na znovurozjetí živnosti. Jsem arogantní sráč, nemám ráda, když se se mnou jedná takhle. Já jsem na lidi milá, chci to i od nich. Nejsem žádnej Ježíš, abych nastavila druhou tvář. Některý lidi by prostě neměli bejt ve vedoucích pozicích. Tolik argumentačních faulů pohromadě jsem snad nezažila za celej dosavadní život. Brožurka o tom, jak se chovat k zaměstnanci existuje? Dárek k Vánocům bych viděla jako vyřešenej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 30. září 2016 v 16:10 | Reagovat

Proč myslíš, že je ve vedoucí pozici? Právě proto, že jedná jako Pilát Pontský s Ježíšem. Jsi pro něj hadr, tak se aspoň pěkně usmívej, abys byla působivý hadr. :D

2 Jana Jana | E-mail | Web | 30. září 2016 v 16:21 | Reagovat

Přesně jsi to vystihla ve chvíli, kdy jsi "tam byla na dobrý slovo" a to, co bylo pak :) Někteří jsou prostě kokoti.

3 Nancy Nancy | Web | 30. září 2016 v 19:56 | Reagovat

to je ako kokot, tento magor.

4 JB JB | 1. října 2016 v 8:21 | Reagovat

Nezbývá než chodit zhnuseně do práce, přijít domů a myslet zhnuseně na práci. Ráno vstát s pocitem, že je to k nevydržení. Být zhnusená celou dobu v práci a tak pořád dokola. To se dá podle mě snadno zvládnout :D

5 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 1. října 2016 v 8:35 | Reagovat

"Jsem arogantní sráč" - tak to jsme na tom stejně. Držím palce a přeju pevný nervy. Já bych to nedala ani omylem.

6 Sylva Sylva | Web | 1. října 2016 v 11:24 | Reagovat

Obdivuhodné, já jsem jednou řekla něco od plic jednomu nadřízenému kolegovi, který mě přitiskl omylem ke stěně tak, aby mi mohl přejet po těle pařátama. Udělala jsem to u něj a věřím, že se mu dlouho nepostaví...mimochodem, pracuju už jinde***

7 gettingold gettingold | 1. října 2016 v 11:39 | Reagovat

Dobré, mám dost podobnou zkušenost! Je to výstižný popis pro mnohé "manažery".

8 Gauri Gauri | E-mail | Web | 2. října 2016 v 18:37 | Reagovat

To je hrozný! Nevím, jak dlouho bych vydržela pod takovým člověkem pracovat. Moc dlouho asi ne.
Hodně štěstí!

9 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 2. října 2016 v 22:18 | Reagovat

[1]: protože ho nikdo nechtěl zaměstnat, tak si musel otevřít něco svýho? :D

[2]: [3]: jsou dny, kdy vážně souhlasím :D

[4]: To zní jako brnkačka :D

[5]: Já si donesla do práce Čtyři dohody, procvičuju zen :D

[6]: Tak to bych zažít nechtěla :/

[7]: Low five! Naštěstí je pořád dost v pohodě nadřízenejch, mám kolem sebe lidi, co je práce i baví, je hezký mít naději :D

[8]: Taky jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než mi rupne. Ale docela se to už dá, normálně se ohradim a on je v klidu. Jen prostě nesnášim to kárání, jak kdybych byla jeho fakan.

10 m. m. | E-mail | Web | 7. října 2016 v 8:42 | Reagovat

Rychle utíkej pryč. Procvičovat zen je fajn, ale zaprvé to nemáš zapotřebí, do práce by se měl člověk těšit nebo tam přinejmenším chodit s normální náladou a ne už dopředu vyneevený z toho, co zas bude. Šéf musí být člověku oporou. A za druhé setrváváním na takovém místě dáváš dotyčnému najevo, že je takové zacházení   v pořádku, že je k tomu oprávněn a že ti to nevadí.

11 m. m. | E-mail | Web | 7. října 2016 v 8:42 | Reagovat

[10]: vynervený

12 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 10. října 2016 v 10:35 | Reagovat

[10]: To je pravda... jen jak jsem běhala po pohovorech a nikde mě nechtěli, sebevědomí kleslo hodně nízko. Ale hledám, hledám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama