Aspoň si maj o čem povídat

16. listopadu 2016 v 9:25 |  Random články
Nejenže jsem se poprvý probojovala do nejužšího výběru, taky se mi poprvý stalo to, že se neobtěžovali dát vědět verdikt. Je super, že mě mají za tak inteligentní a tuší, že pochopím výsledek sama.

Přišel za mnou šéf se slovy, že mi končí doba hájení a začal napomínat, co dělám špatně. Nebo co nedělám a co budu dělat. Toho dělání tam bylo tolik, že jsem jen nahodila výraz úřednice a snila o práci, kde se tak budu tvářit za lepší peníze a bude to bráno jako standard. Z mého entuziasmu asi poznal, oč běží. "Chcete po zkušební době pokračovat?" "Za těhle podmínek ani ne, nemám život, protože směny jsou dost hrozný a s tímhle platem se prostě žít nedá." Nehledě na to, že beru stejně jako pokojská, která nemá dvanáctky a zodpovědnost za nic a nikoho.

No, a to byl přesně ten okamžik, kdy jsem čekala telefon z pohovoru, že mě berou. Bylo by to nádherně načasovaný. Místo toho jsem jela na pohovor do vedlejšího města. Do města, kam prostě nechcete, do města, na který existuje tolik vtipů…

"Vy jste nějaká zmrzlá." povídá mi paní personální, když mi podává ruku. "No jo, já úplně zapomněla, že ležíte v jinym podnebnym pásmu." Nesmála se. "Jsme až v nejvyšším patře, není tu výtah." "To vůbec nevadí, aspoň se zahřeju." pokračovala jsem nenuceně.

Nabídli mi pití, poprosila jsem o čaj a celou dobu byla ovinutá a horký hrneček. Už ani z pohovorů nejsem nervózní, vlastně mi je úplně jedno, co se tam děje.

"Vy prý ráda pečete." dozvěděla jsem se od jejího kolegy. Marně jsem přemejšlela, kdy jsem to do životopisu psala. Tam to nebylo, má paměť je v pořádku. Bylo to v profilu na jobs.cz, doslovně: ráda peču, takže nejsem vhodná do kolektivu lidí se sklony k dietám. Ano, zapomněla jsem na svůj třeskutě vtipnej profil, kde v koníčkách mám černý humor a opravování hrubek. Leželo to vše vytištěný a super vážná ejčár menežerka do toho zírala. "To je hezký, že to někdo čte." pověděla jsem jí ne až tak suverénně.

"Proč si myslíte, že jste nejlepší?" Ano, takhle klišé otázka, o který jsem zatím jen četla, se v méně rozvinutých městech ještě používá. Vytřeštila jsem oči a chtěla se zeptat, jestli spíš neshání někoho na pozici personalisty. "Nemyslim si o sobě, že jsem nejlepší, jsem akorát schopná a docela učenlivá." vypadlo ze mě.


"Jak dobrá jste s čísly a umíte v SAPu?" "No, spolužačka, který jsem na škole dělala všechny úkoly z informatiky v SAPu pracuje, a přišel jí docela lehkej, takže se nebojim, že bych to nezvládla." Ukončila jsem svůj další osobitý pohovor a vydala se na spoj do civilizace.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 16. listopadu 2016 v 11:03 | Reagovat

Tohle mě taky jednou čeká :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 12:51 | Reagovat

Já se vždycky úplně schovávám v židli, jak napřímo jednáš :)

3 m. m. | E-mail | Web | 22. listopadu 2016 v 16:23 | Reagovat

Ten předposlední odstavec je podle mě super odpověď :) Jinak já bych tě s tímhle druhem humoru brala okamžitě všema deseti a bylo by mi jedno, co máš v CVčku a co umíš :D Škoda, že nemám žádnej business.

4 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 23. listopadu 2016 v 10:00 | Reagovat

[2]: Asi bych to měla omezit, no :D

[3]: Nechceš si nějakej založit, prosím? :D takovou šéfovou bych brala hned, ani bych ti za zády nenadávala! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama