A tak pořád dokola

22. prosince 2016 v 14:49 |  Hledání práce
Tak jsem přemešlela, jestli jsem někdy byla vlastně šťastná. Smutný zjištění, že asi ne. Jediný období, co si vybavuju, bylo, když mi bylo 23, měla jsem tak nějak všechno, co jsem potřebovala a hlavně spoustu podnětů. A pak jsem se zas dostala do vztahu a začlo to jít do kytek. Mám tendenci přilnout k jakýmukoli vztahu a zachraňovat ho, i když někde hluboko v sobě tušim, že je to blbost. Jenže vždycky jsem veděla, co tam nefunguje. Většinou to byla komunikace a moje vysoký nároky na intelekt někoho, koho chci po boku. Což tady mám. Plus k tomu je stejně zvrácenej humor a pocit naprostýho bezpečí. Jenže to asi pro hledačku dramat není ono.

Já vim, že štěstí nenajdu ve vztahu, jen nedokážu poznat, jestli jsem nešťastná z toho, že jsem v něčem, co není úplně ideální, nebo prostě jen proto, že mám sklony k depresím. Ne k pubertálnim depkám.

Tři pohovory během 3 pracovních dní. "Na pohovor jsme si pozvali jen vás a další dvě uchazečky." "Na pohovor jsme vybrali ze 40 žádostí celkem 4 lidi." a pak klasický "Vybrali jsme na pozici vhodnějšího kandidáta."

Kurva! Umim nadstandardně dva světový jazyky a oproti většině obyvatel i ten svuj mateřskej. Nejsem hnusná ani tupá. Mám vkus a na pohovor chodim připravená, minimálně tušim, co daná firma dělá. Což mi přijde, že je víc, než předvěde většina kandidátů.

A používám deodorant.

CV i průvodní dopisy jsou v pohodě, ono mi psaní jde tak nějak samo, chválu na oboje slýchám často. Takže očividně bude problém v sebeprezentaci naživo. Přitom nervozitu umim skrejvat, umim odpovídat spontánně a ne úplně křupansky. Usmívám se, zdravim i děkuju. Opět věc, která, i když by měla bejt samozřejmá, tak neni.

Vědět, že něco děláte blbě, ale nevíte co, je docela na hovno pocit. A je těžký na každej další pohovor jít s čistou hlavou a ne s pocitem, že jsem stejně úplně k ničemu.

Vyrábim různý píčoviny a občas se to i prodává, zákazníci mě chválí do nebes, jak jsem úžasná, vstřícná, šikovná. Co je mi to platný, když sedim na druhý straně, uřvaná, zoufalá a nevim, jakym směrem se hnout z místa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 22. prosince 2016 v 15:28 | Reagovat

Na tyhlety oškubávače nejlíp účinkují správné proporce drzosti a pokory. :)

Možná některým agenturám musíš ukázat, že jsi pro práci ochotná obětovat i kus svého těla. :D

2 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 17:01 | Reagovat

Chceš slyšet, že "vím, jak se cítíš? :-D Ale já to fakt vím! :-D (Jakože ne teď, ale bejvávalo...) I když já teď taky vyrábím různý píčoviny a ono se to ani neprodává :-D Vidíš, že může bejt i hůř! :-D
Ono to přijde, neboj... a kór když píšeš, že jsi taková jaká jsi.
No a u nás v restauraci hledaj posily, mně vzali i bez životopisu... tak až bude nejhůř, přijeď se mnou mejt nádobí! (Mimochodem příjemným bonusem by mohlo být, že někteří mužští kolegové i velmi příjemně vypadají!) :-D
No chápeš, že jsem před hodinou přišla z práce, za hoďku jdu zase... a napráskám ti sem stopadesát smajlíků? :-D

3 Eliss Eliss | Web | 22. prosince 2016 v 17:08 | Reagovat

Neboj, jednou se ta smůla už zlomit prostě musí...

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 19:57 | Reagovat

Souhlasím s holkama výše, jednou se to prostě zlomí, možná opravdu víc drzého sebevědomí. Tohle mi taky pomohlo a práci jsem dostala...:-)

5 m. m. | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 19:04 | Reagovat

Hele, chce to trochu kuráž, ale když tě někdo nevezme, měla byses zeptat, proč. Když ne hned, tak jim pak třeba napiš nebo zavolej znovu, že by ti pomohlo, kdyby ti mohli říct, čím sis to zkazila, abys na tom mohla zapracovat příště. Koho jinýho se totiž zeptat než právě těchhle lidí? Něco jim nesedělo a právě oni ti nejlíp řeknou, jak působíš a jestli neděláš nějakou nevědomou chybu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama