Nevyšlo, naštěstí!

21. března 2017 v 10:48 |  Hledání práce
Často jsem pohodlná a věci odkládám, dokud není zbytí. Občas se odkládání vyplatí a problém se nějak sám vypaří. Podobnej přístup maj asi ve firmě, kde jsem včera byla na pohovoru.

Těsně po vyhazovu, kdy moje sebevědomí bylo… respektive nebylo vůbec, jsem se hlásila na pozici asistentky. Basic podržtaška za plat, za kterej nejde makat asi nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku. E-mail s CV jsem odeslala a přestala se to o to zajímat. O 6 týdnů později telefon od paní, který jsem nerozuměla skoro nic, především ne firmu, ze který je. "Hlásila jste se na pozici asistentky marketingu blablabla bla…" položila telefon. Ok? Možná hlásila, ale nemám tušení, v mailech o tom nic nemám.

O týden později volala, kdy a kam se mám dostavit na pohovor. Čus a položenej telefon. Zběžně jsem projela stránky firmy a moc to nehrotila, protože mi to stejně nikdy nepomohlo. Nikdo se na svou firmu totiž neptal. Tady bylo všechno jinak. Tady nevedla pohovor personální, tady si to vedl sám pan ředitel. Už ve dveřích jsem cejtila, že se mi to tam nelíbí, ale jo, potřebuju práci a prostě nebudu tak vybíravá.

"Řekněte mi ve třech větách něco o sobě, a proč se sem hlásíte." Úvod za všechny prachy, jsem nervózní, a když jsem nervózní, tak prostě nemám moc vyvinutou schopnost komunikace. "Nerada se takhle nacvičeně popisuju." "To už byla jedna věta." "Nemáte tam třeba nějakou konkrétní otázku?" "To už byly tři." Asi máš, drahej chlapče, problém s počtama. Zoufale ho odkazuju na životopis, co má v ruce. "Já to ale chci slyšet od vás."

Minuty mýho utprení nebraly konce a fakt jsem chtěla bejt pryč. "No, laťku jste moc nenasadila." Nekecej, Šerloku. Otázky na vzdělání, kde jsme se dopracovali k mojí střední. Hotelovce. "Myslíte si, že byste byla schopná být hotelová provozní?" "Ne, nechci pod sebou lidi." "No vidíte, a já chci pod sebou chci lidi, kteří ví, co chtějí a jsou proaktivní, to vy nejste." Uvědomuješ si, mamlasi, že je to pozice na vaření kafe a psaní e-mailů, že jo?

"Co víte o nabízené pozici?" "No, vzhledem k tomu, že jsem psala před 6 týdny a nikdo se neozval, nebyla to jediná pozice, kam se hlásím, nedohledala jsem to na internetu, tak mi k tomu budete muset něco říct. Normálně tím pohovory začínají." "No, my jsme jiní." To jsem si všimla, maminka ti asi říkala, že jsi speciální, ale vyložil sis to blbě, nebyla to lichotka. "Bla bla, budete připravovat balíčky pro zákazníky, bla bla, budete zákazníkům vařit kafe, bla bla, po roce je možný postup." Už se vidím venku. Na to jsem vejšku fakt nestudovala. "Splňuje to vaše představy o pozici?" "No, od pozice asistenky se asi moc jinýho očekávat nedá." "V tom případě jsem vám to nemusel říkat, když to víte." "To já vám ty věci z životopisu taky ne."

Chvíli poté, co jsem došla domů, už mě čekal mail, že nemají zájem. Nápodobně.


Drb na závěr, vzpomněla jsem si na bejvalou spolužačku, co tam dělala. Tři tejdny. Po škole, zoufale hledala práci. Psala jsem jí, jestli je to jen muj pocit, nebo je pan ředitel kokot. Ujistila mě, že to není pocit. To, co se tam dělo, nezvládala. Legální to taky asi moc nebylo. Jako jsem ráda, že ten špatnej pocit z lidí není jen nějaká moje porucha, ale že tam fakt něco nehraje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 21. března 2017 v 11:09 | Reagovat

Mít z lidí pocity je v dnešní době k nezaplacení :) Taky jsem je teď posledně měla poslechnout :) Ale co, chybami se člověk učí a Tobě se brzy zadaří :)

2 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 21. března 2017 v 11:15 | Reagovat

[1]: No, škoda, že jsou většinou blbý :D A jako jo, když si nenabijem hubu, nikam se neposunem :) děkuju :)

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 21. března 2017 v 11:22 | Reagovat

Takovýhle lidi je vhodný něčím přetáhnout... Jenže při pracovním pohovoru je to, chápu, značně nevhodný.
Jenže kde to jsme, když si na internet vyvěsí, že mají volné pracovní pozice a pak to vedou takovým způsobem?

To z nich pak má člověk pocit, že se jim vlastně nutí, že to on je ten, kdo po nich chce laskavost.
Samozřejmě, z části je to pravda, nebudeš chtít ty, budou chtít jiní. Nicméně nějaký přístup k tomu zájemci o pracovní pozici, kterou oni prostě potřebují (byť v tomto případě jde spíš o člověka, co zastane věci, na které jsou tam všichni moc líní nebo se snad cítí na ně moc výjimeční, než aby je dělali), by měl být jiný.

No co už... Aspoň máš další zkušenost. I takové se počítají. :D

4 Jana Jana | E-mail | Web | 21. března 2017 v 11:23 | Reagovat

[2]: všude se porad říká, že boží mlýny melou ... tak snad to jednou všechno vyjde! :)

5 m. m. | E-mail | Web | 21. března 2017 v 18:11 | Reagovat

Ty máš čoveče na šílený zážitky dost podobnej magnet jako já... neboj, určitě nejsi divná, myslím, že normální člověk takhle pohovory určitě nevejde a obecně nestojí za to dělat pro kohokoli, kdo si myslí, že jen proto, že práci potřebuješ, má právo se k tobě chovat jako k Židovi v koncentráku. Seš normální člověk a určitě umíš víc, než říká tvůj životopis. Jen potřebuješ práci, kde tě to nechaj normálně v průběhu času ukázat a nebudou na tebe od začátku nasazený, abyses kdovíjak prodala.

Já mám ale pocit, že sekretářky a asistentky tohle budou na těch pohovorech mít vždycky, taky jsem pár takových absolvovala a říkali mi tam většinou dokola totéž, prostě očekávali, že budu tu firmu pomalu řídit, že budu o všem vědět a všechno zařizovat a že budu ke všemu jejich "sluníčko", co bude všechno držet pohromadě a všem dávat dobrou náladu. Mkaaay, to vůbec nejsou trošku vysoký požadavky. Na to nejsem prostě vůbec stavěná, sorry jako. Radši si dělám nějaký uklízení nebo roznáším kafe a bagety.

6 m. m. | E-mail | Web | 21. března 2017 v 18:16 | Reagovat

Nevím teď, jak to máš s gastronomií, ale já měla docela slušnou zkušenost s Panerií. Jako asi každej jinej fast food je to taky občas poměrně na nervy, děláš holt s lidma, ale ze všech prací v Čechách, co jsem dělala, tahle byla nejslušnejší, bylo to i celkem rozumně placený (na fast-food) a většinou jsem se tam měla dobře. Nonstop přístup ke kafi a jídlu bonusem, a navíc se tam narozdíl od jiných míst jíst dalo a bylo to dobrý. Denně máš nějakou slevu na jídlo a když se třeba rozbije kus dortu - muhehe - tak se odepíše jako zmetek a dobrou chuť přeju. A večer si neseš domů pečivo, co se neprodalo.

Neřikám, že to je ideální nestresová práce, jak řikám, seš tam taky na dost displeji, ale zodpovědnost je rozhodně menší než u nějaké sekretářky, skoro nikdy na place nejsi sama, což pomáhá udržet si rozum v hrsti a dobrou náladu, a neni podle mě problém se rychle dostat na pozici šéfové prodejny, když budeš chtít. A myslim si, že to už pak neni úplně nejblbější věc do životopisu.

7 stuprum stuprum | Web | 22. března 2017 v 2:30 | Reagovat

[6]: Není ten typ. Málokdo dneska je. Fast-foody jsou pro mravence. Moc si teda neodpočineš.

Jinak kariéra v "gastronomii" se vyplatí asi jen tomu, kdo to vyloženě zbožňuje, a to je taky dneska málokdo. :)

8 Vencca Vencca | Web | 6. dubna 2017 v 13:27 | Reagovat

Jo něco podobného jsem taky zažila. Hned můj první pohovor. Byla to nějaká předražená cateringová firma. Pozice asistentky 😎. Prej: kde se ve firmě vidíte za pět let? Čeho byste zde chtěla dosáhnout? 😁 Málem jsem se pochcala smíchy.

9 Tonka Bláznivá Tonka Bláznivá | E-mail | Web | 9. dubna 2017 v 21:59 | Reagovat

Jejejej. Měla jsem docela podobný zážitek. Byl to můj zcela první pohovor po škole - potřebovala jsem práci fakt hned, protože jsem se chtěla co nejdřív odstěhovat od rodičů, takže jsem posílala životopisy skoro všude. Byla to jakási firma, která se zaobírala zdravým životním stylem, bla bla bla... nakonec šlo jen o prodávání jakýchsi pochybných potravinových doplňků. No měla jsem co dělat, abych odpovídala na debilní otázky alespoň trochu seriózně. Od srdce jsem se pak zasmála, až jsem zaklapla vchodové dveře. :D Hezky zvenku.

10 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 12. dubna 2017 v 9:49 | Reagovat

[6]: To my tu nemáme, ale je fakt, že kdykoli jsem se snažila dělat pro lidi, byl z toho průser, asi jsem fakt moc velkej asociál... Ale slevy na jídlo, hmm! :D

11 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 12. dubna 2017 v 9:50 | Reagovat

[8]: Tak takovýhle brutální klišé na mě ještě nikdo nevybalil, třeba příště :D

[9]: Taky jsem něco takovýho zažila, ale bylo to o wellness, a prý že mám zaplatit zálohu na školení, tak určitě :D

12 m. m. | E-mail | 13. dubna 2017 v 0:50 | Reagovat

[7]: Tak teď se asi nebavíme o kariéře a vyplácení se, ale spíš o tom, aby měla job. Neříkám, že je to dreamjob, ale blbě jsem se tam neměla a ze všech podivností, co jsem v Čechách dělala, to bylo nakonec jediné místo, kam bych se byla schopná i vrátit, a to je co říct.

Aby tam člověku bylo fakt dobře, to musí mít samozřejmě na to buňky, ale i takovej asociál a lidohater jako já to tam v pohodě vydržel skoro rok, tak to nemůže bejt tak zlý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama