Děkuji, ale asi ne

16. června 2017 v 16:30 |  Hledání práce
Začínám mít podezření, že se mi divný věci stávaj prostě jenom proto, že ráda píšu a vesmír chce, abych měla o čem. Koho zajmá normálně strávenej den a štastný lidi?

Čim dál víc si pohrávám s myšlenkou obnovení živnosti, protože čim dýl hledám, tim je představa klasickýho zaměstnání horší. Práce doma mě baví, můžu si organizovat čas a dělat něco, co mě svym způsobem naplňuje. Jenže pořád nemám dost odvahy. Každej další pohovor se mi ji snaží dodat.

Vyjdu z baráku a spustí se déšť. Ten déšť, kdy vám je deštník k ničemu. Pokus o jeho použití by vedl akorát k jeho ztrátě nebo zničení. Ani mě nehne, svůj dospělácký lištičkový deštník nedám! A tak jsem zmokla na kost ještě dřív, než jsem došla na autobus. V autobuse jsem se snažila osušit a ještě kontrolovala číslo popisný malý firmy, kam jsem byla pozvaná.

Autobus mě zavezl na konec města a já zastavila u domu, kterej číslu odpovídal. U rozpadlýho rodinnýho baráku s velkym černym psem za plotem. Plot byl dost fórovej, pes nevypadal, že mu cokoli přijde vtipnýho. Ječel a nedával mi jedinou záminku vkročit. Zazvonila jsem.

"Pojďtě dál, ona nic nedělá." Běhání kolem plotu a štekání bych nazvala docela slušnou činností, ale OK, psů se nebojím, jen nevyhledávám situace, kdy vám pes ze svejch zubů udělá náramek. Šla jsem. Vevnitř běhalo dítě a někde za nim se vynořil majitel s cigaretou. Už to byl moment, kdy jsem se měla otočit, ale tohle já neumim.

Na stole, v zakouřený místnosti s nábytkem všeho druhu, ležel životopis nějaký paní. Zelenym fixem byly zvýrazněný asi důležitý pasáže a u fotky tim stejnym fixem byly namalovaný srdíčka. Dvě. Vzal si to a začal listovat. Po chvíli se zeptal, jak se vlastně jmenuju. Já měla u životopisu srdíčko jen jedno. Nevěděla jsem, jestli cejtit úlevu, nebo se urazit.

"Dáte si kafe?" Mokrá a promrzlá jsem poprosila o čaj. A čaj jsem dostala. V hrnku od kafe. Zahnědlym ošklivym, kterýho bych se dobrovolně nedotkla. A plaval v něm sypanej čaj. Bez sítka.

Popis práce by nebyl špatnej, bylo toho hodně, ale prostě normální práce, kde se vyžadovala i vlastní iniciativu a přemešlení. To mi dal najevo otázkou: "Jste chytrá?" Jako jsem, minimálně se tak ráda prezentuju, ale taky znám Dunning-Kruger efekt a radši budu skromnější. "Máte tady ten čaj." Po tváři mi stekla imaginární slza. Zachraňte mě někdo. S nechutí jsem usrkla a vzývala svou imunitu.

"Měl jsem tady teď staší paní a ta vůbec nevěděla co s Excelem." Ohoho, tak mě ještě čeká tohle? Už tu tvrdnu hodinu a půl a pořád nevím, jak mu říct, že chci pryč. Tohle je šance. Ráda bych řekla, že jsem byla úplně mimo schválně, bohužel po mně chtěl vzorce, který tam kdysi možná i byly, ale dneska už ne. Řekla jsem mu, že tohle fakt nikam nevede. "Zvládla byste se to naučit?" "Myslim, že časem i zvládla, ale problém je, že asi ani nechci, neumim si představit, že by to měla být moje náplň práce." Po další půlhodině jsem se dozvěděla, že mi dá vědět, jestli najde někoho, kdo s tim Excelem bude umět líp. Jak dá vědět? Já tam nechci, on mě přece nemůže chtít, celou dobu jsem prakticky mlčela a rozmluvila se až poté, co jsem řekla, že tam zas jako tak moc nechci. Vnitřně jsem panikařila už od začátku, to muselo jít vidět. Možná si to splet s nervozitou.

Koukla jsem na mobil a řekla, že už radši půjdu na autobus. Tam jsem zaraženě seděla, čuměla na rozbitou starou televizi a na aplikátor vaginálního krému. Nic výstižnějšího tam ležet nemohlo. Tohle bylo fakt na píču.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tenal Tenal | E-mail | Web | 16. června 2017 v 16:40 | Reagovat

Nevím, zda by jsi chtěla pracovat jako freelancer, ale možná bys něco našla tady https://www.upwork.com Kolikrát se tam dá najít i něco dlouhodobějšího.

2 MagicMax MagicMax | Web | 16. června 2017 v 17:06 | Reagovat

Já bych si to kafe nedal! :D :D :D :)

3 Eliss Eliss | Web | 16. června 2017 v 17:36 | Reagovat

Já bych od něj utekla co by mi nohy stačily :D

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. června 2017 v 17:43 | Reagovat

Ten konec mě rozsekal! :D Ale možná se ti opravdu vesmír něco snaží naznačit, víš jak to myslím...mě se kolikrát staly tak podivné souhry náhod, které jsem vzápětí jako "náhody" prostě brát nemohla.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. června 2017 v 19:31 | Reagovat

No, ale sama bys tohle nevymyslela...! :) a myslím, že jsi pobavila hodně lidí..!

6 Lady Lenna Lady Lenna | Web | 16. června 2017 v 21:37 | Reagovat

Tohle mě vážně pobavilo :D :D nejlepší rubrika tady :D snad se na tebe brzy usměje štěstí :)

7 Jana Jana | E-mail | Web | 18. června 2017 v 16:59 | Reagovat

hej to bych nedala ... Úplně se mi zvedl žaludek teď - příště piš na začátek upozornění, že u tohoto článku nemáme jíst :)

8 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 19. června 2017 v 15:48 | Reagovat

:D Srdíčka u fotky? :D
Jako jo, klidně si tu živnost udělej, ale všem nám tu budeš muset slíbit, že nepřestaneš psát!

9 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | Pátek v 6:27 | Reagovat

Sranda musí byť 😂😂😂
Živo som si predstavila tú imaginarnu slzičku

10 m. m. | E-mail | Web | Včera v 11:52 | Reagovat

Lol. Ale zase jak často se člověku stane, že ho chtěj někde, kam vlastně sám ani nechce... to by se dalo považovat za úspěch :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama